“Na moře jako kapitán vyplouvám již 10 let. Poznal jsem rozmanitost a nádheru přířody mnoha států jak ve Středozemním moři, tak na pobřeží Atlantiku, Baltského, Norského moře a mnoha dalších.

Ačkoliv se krásy přírodních scenérií různí, všude se stále častěji setkávám s jedním společným jevem. A to i přesto, že jsou to místa tisíce mil od sebe vzdálená. Tím jevem je znečištění. Ať to hmatatelné v podobě odpadu plovoucího v mořích, tak i to mikroskopického v podobě emisí.

Všude, kde se plavím bavím z místními. Jako kapitán, využívám jejich lokálních znalostí podnebí a vývoje počasí. Ale všude se opakuje to samé krčení rameny, kdy místní, 60, 70 let staří, rybáři a jachtaři odpovídají: “Nevím, letos je to s počasím nějak divné”. Zažil jsem, jak řečtí potápěči lamentovali nad tím, že nemohou začít se sezonou, protože silné větry, typické pro léto, vanuly ještě začátkem října, zažil jsem 3 týdny trvající vlnu veder 30+ jen pár kilometrů od polárního kruhu, kdy po celém Norsku panovaly lesní požáry, zažil jsem, jak nám na tři týdny v březnu zamrzla loď v mořské vodě v kodaňském přístavu, kde místní 20 let nic takového nepamatovali atd. Co rok, to nový příběh, dokladující, že žijeme v době velkých přírodních změn.

Při plavbách mám rád vzdálené, lidmi nebydlené ostrovy. Často zaplouvám na divoké ostrovy, kde sobě i posádce dopřávám pocit vytržení z civilizace, možnost objevit a procítit panenskou přírodu. Jenže pak člověk přistane s výsadkem na pláži a první co najde jsou kusy kanystrů, různé sáčky, tašky a jiné harampádí. Kouzlo je pryč. Člověk zde ani nemusel vystoupit, aby zde zanechal své stopy. I to není normální.

Touto výpravou, bych chtěl lidem ukázat krásu přírody, aby viděli, zač je třeba bojovat. Nechci však ukazovat jen hezké věci, ale i ty negativní. A to jak moc jsme, jako lidé přírodu poznamenali. Co chci ale ukázat nejvíc je to, že každý malý čin u nás doma, může mít efekt i tisíce kilometrů daleko a i když je to jen malý střípek, tak pokud přispěje každý z nás, může míst s panenskou přírodou, bez známek civilizace, zase přibývat."

 

Kapitán Tomáš Brázdil